Jiří Hlavenka: Vrátíme Brno na leteckou mapu Evropy

I přesto, že je brněnské letiště kvalitně vybavené, má moderní letištní halou a spádovou oblast přes 2,5 miliónů osob, provozuje ostudně málo letů. Důvody jsou dobře známé: kraj jako vlastník letiště si v předchozích obdobích nechal zcela utéct kontrolu nad tímto svým majetkem, měl naprosto minimální možnost ovlivnit otevírání nových linek a ostatně se o to příliš nesnažil. Smlouva kraje s nájemcem, která mu poskytuje nevypověditelný padesátiletý nájem, byla ostatně jednou z nejvíce propíraných a nejzávažnějších kauz minulých krajských vlád.

V tomto volebním období spolu s vedením kraje usilujeme o to, aby se Brno více otevřelo světu. Pomohl nový nájemce letiště, který je vstřícnější (bohužel na něj nevýhodná smlouva přechází beze změny, což není možné jednostranně změnit) a též výrazná aktivita, na které se podílíme při vyjednávání s leteckými společnostmi, které by připadaly v úvahu pro otevírání nových linek.

První úspěch se dostavuje: irská společnost Ryanair, která je největší evropskou aerolinkou co do počtu přepravených cestujících, otevře od října spojení s Milánem. Konkrétně jde o letiště Bergamo, kde má právě Ryanair největší kontinentální hub a ze kterého provozuje sám dalších 70 linek do 25 zemí převážně Evropy. Spojení Brna s Bergamem tak znamená především možnost levných letů do prakticky všech evropských destinací, byť s přestupem – z Bergama však lítá okolo 600 letů jen Ryanairu týdně, takže spojení jsou velmi hustá a čekání na přestup není dlouhé. Ryanair jako nízkonákladová aerolinka samozřejmě neposkytuje cestujícím žádné benefity, nicméně cenová výhodnost pro stále ještě “chudší” Českou republiku z něj dělá zřejmě ideální aerolinii pro naše kraje.

Linka do Bergama však bude létat pouze dvakrát týdně, a to Brno na leteckou mapu Evropy skutečně neposadí. Jaké jsou další možnosti a na čem na kraji pracujeme? Tuto linku vnímáme skutečně jako příslovečnou první vlaštovku, po které, jak očekáváme, přiletí řada dalších. Pracuje se intenzivně na otevírání dalších linek: za rozumné považujeme, aby se během roku otevřelo zhruba šest dalších linek a během dalších roků opět čtyři až šest. Region by měl “nasytit” 10-15 linek odhadovaným počtem okolo půl miliónu cestujících ročně, mezi destinacemi by pak měla být nejen významná přestupní centra, ale i byznysové lokace pro přímé lety. V létě k tomu pak přibývají charterové (předem nasmlouvané a naplněné) lety do turistických center Evropy – těch je ale již nyní z Brna poměrně hodně, jejich počet je přímo adekvátní zájmu cestovních kanceláří a pro jejich zřizování platí jiná pravidla než pro pravidelné linky.

Velkou otázkou je, zda se podaří otevírat linky bez veřejné podpory, tedy bez jejich částečného financování z veřejných zdrojů, z peněz jak města, tak kraje. Domníváme se, že to v současné době možné není: podobný zájem jako Brno má dnes okolo osmdesáti menších letišť po Evropě a aerolinky v době ekonomického boomu mají vůbec problém nasadit linky i tam, kde je naplněnost letů evidentní. Chybí letadla, piloti i palubní personál. Brno navíc přece jen nemá pověst místa, ze kterého by byl obrovský zájem létat – ono také vždy trvá několik let, než se lidé “naučí” létat z určité destinace, než si zvyknou – a příspěvek alespoň na první roky je obvyklý a bohužel nezbytný.

Jiří Hlavenka, předseda klubu

Jiří Vedral: Jak vyzrát na turismus v kraji?

V našem kraji je spousta turisticky zajímavých míst. Veškerá pozornost však dopadá na místa, jako je Lednice nebo Pálava. Zbytek kraje pak jakoby pro turisty neexistoval. Část problému je způsobená tím, že se turista, který jih Moravy tak úplně nezná, nedostane k informacím, a ne moc snadno dokáže najít tip na výlet.

Dokonce i já – jsem z Brna, rád si vyjedu v sobotu na půl dne na výlet se psem a rodinou na oběd, na pohodový výšlap. Nemám ale šanci se dozvědět, že v blízkosti Čebína je super rozhledna. A rozhledny teď na jižní Moravě rostou jako houby po dešti (například zde). Jak se ale o nových rozhlednách či zajímavých památkách má člověk jednoduše dozvědět?

Centrála cestovního ruchu Jihomoravského kraje musí tvořit a prezentovat promyšlené produkty, investovat do uchvacujících fotek a poskytovat kvalitní a na jeden klik dostupné informace.

Samotná propagace jedné atrakce ale nemá žádný význam. Krajská centrála cestovního ruchu by měla aktivně tvořit „ready to go“ trasy a okruhy pro turisty a návštěvníky kraje. Tématické okruhy a trasy by měly mít různé délky, zahrnovat různé památky a zajímavosti. Tak, aby si v nich každý našel něco svého. Okruhy by měly být jednoduše přístupné. Doby, kdy stačilo postavit k cestě plechovou informační tabuli, jsou už dávno pryč. Dnes je třeba, aby lidé, kteří na jih Moravy přijedou třeba na kolech, mohli jednoduše otevřít aplikaci v mobilu nebo mrknout na web, rozkliknout si jednotlivé trasy a rozhodnout se, kudy se můžou vydat.

Požadavky a podněty ohledně jednotlivých turistických cílů musí jít zespodu – od obcí, přes příslušný destinační management až po centrálu cestovního ruchu. Obec kraji musí dát vědět, že postavila novou rozhlednu, zrekonstruovala nějakou zajímavou památku nebo vytyčila nějakou novou poznávací stezku. Kraj na to pak musí reagovat, centrála cestovního ruchu musí poslat své lidi, aby zajímavé cíle nafotila, zasadila do kontextu celého regionu a dokázala je tak dál propagovat.

Hlavně se musí konečně postupovat koncepčně:
– Tak jako máme dnes docela zmapované top turistické cíle, měli bychom zmapovat cíle a body zájmu pro každou obec, každý mikroregion, každou oblast, kterou bude spravovat příslušný destinační management.
– Destinační management by pak měl přemýšlet, jak body zájmu – rozhledny, zámky, studánky, zříceniny atd., využít jako stavební kameny pro tvorbu konkrétních produktů a zvolit pro ně vhodné cílové skupiny – především vytvářením tras a okruhů.
– Jednotlivé destinační managementy by měly umět zvolit pro každý mikroregion nějaké středisko – obec, hlavní atrakci, která bude provozovat kamenné informační centrum a které zná co nejlépe okolí a umí lidem poradit, kam se jít podívat a řekne jim, co lze v okolí zažít. Z infocenter by měla vzniknout ideálně jednotná rozpoznatelná síť. Kraj by měl tuto síť podporovat jednotným značením, dotací na pracovníky, dodáním marketingových a informačních materiálů, které lákají zároveň i do zbytku kraje.
– Obec musí zajistit ke konkrétním bodům zájmu kvalitní navigaci a informační tabule, turistické značení, musí řešit příjezd, parkování…
– Centrála cestovního ruchu by měla vytvořit kvalitní a moderní online platformu, kde všechny produkty dokáže atraktivně a přehledně prezentovat. Rodina, která se chce projet na kolech, Holanďani v karavanu, banda motorkářů nebo parta čundráků si pak jednoduše vybere, kam pojede, kde stráví jeden den, kde přespí.

Jiří Vedral, člen krajské komise pro cestovní ruch

Jak jsme zastupitele upozornili na podivnou dotaci

Na náš návrh vyjmulo krajské zastupitelstvo ve čtvrtek 21. 6. ze seznamu poskytovaných dotací 200 tisíc korun pro obecně prospěšnou společnost Posílej to dál. Této společnosti založené v roce 2013 poslal kraj v minulých třech letech dotace ve výši 1,5 milionu korun.

Předmětem činnosti společnosti má být třeba:

  • Podpora, výchova, vzdělávání a poradenství zaměřené na sociálně znevýhodněné skupiny obyvatel včetně možnosti poskytování finanční podpory formou grantů,
  • Mimoškolní výchova a vzdělávání dospělých osob, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti,
  • Pořádání kulturních produkcí, výstav, veletrhů a obdobných akcí, nebo
  • Ochrana opuštěných, týraných a zatoulaných zvířat, se zajištěním jejich veterinární péče, spolu s odchytem bezprizorních zvířat, navrácení majiteli, popřípadě následná adopce do dobrých rukou.

Když jsme chtěli zjistit, jak bohulibá činnost této společnosti vypadá, nic jsme nenašli. Nemají žádný web ani veřejné telefonní číslo. V poslední zveřejněné výroční zprávě z roku 2015 jsme se jenom dočetli, že plánují projekty na rok 2016.

Pokud se tyto okolnosti neprověří, neměl by kraj v žádném případě dotace této organizaci udělovat.

Naše zastupitelka Jana Drápalová říká: „Činnost obecně prospěšné společnosti Posílej to dál o.p.s se podle projektů má zaměřovat na poradenství, například rodinám s nemocnými dětmi. Ale protože jsme nedohledali ani telefonní číslo, ani webové stránky, přijde nám velmi zvláštní, jak tato činnost probíhá. Navrhnu kontrolnímu výboru kraje, který se kontrolami vyúčtování krajských dotací při své činnosti zabývá, aby prověřil dotace, poskytnuté této organizaci v minulých letech.“

Politici nesmí určovat, která kultura je správná a která špatná

Stanovisko zastupitelského klubu Zelení a Piráti k dotaci Jihomoravského kraje pro festival Divadelní svět Brno.

Rada Jihomoravského kraje dle dostupných informací navrhne na červnovém krajské zastupitelstvu změnu podmínek pro udělení dotace ve výši 1 milion korun na festival Divadelní svět Brno. Hodlá určit, že tyto prostředky nesmí být použity na dvě konkrétní hry.

Hodnotíme kladně, že celková výše dotace zůstane nezměněna. Nesouhlasíme ale s omezením, které určí, na jakou hru smějí či nesmějí být peníze použity. Politici nesmí určovat, která kultura je správná a která špatná. Nemohou touto formou sdělovat, které divadelní představení se má a nemá hrát, co má a co nemá být na scéně. Argument, že nejde o cenzuru, jen o odejmutí dotace, zastírá podstatu věci: jedná se o nátlak a ten samotný je nepřijatelný.

Na krajském zastupitelstvu 21. června 2018 se proto vyslovíme pro zachování podpory pro divadelní festival bez jakýchkoli dalších podmínek.

Jiří Hlavenka: S činností krajské společnosti CEJIZA nejsme spokojeni

Jedním z bodů dubnového zasedání krajského zastupitelstva bylo předložení zprávy o činnosti společnosti CEJIZA; náš zastupitelský klub se spolu s lidovci v tomto bodě zdržel. Co nás k tomuto stanovisku vedlo?

CEJIZA je společnost zřízená jihomoravským krajem pro hromadné soutěžení zakázek pro kraj i krajem zřízené organizace, typicky v oblasti telekomunikací, výpočetní techniky, dodávek plynu, elektřiny či tepla.

CEJIZA funguje již řadu let a obecně hromadné soutěžení zakázek dává smysl – od zjednodušení práce (jedna centrální zakázka namísto množství jednotlivých) až po očekávané dosažení nižších cen. Přesto se však dnes objevují pochybnosti, které nás nutí být k činnosti společnosti poněkud kritičtější.

Je evidentní, že dodavatelé zejména v oblastech, kde existuje pouze několik málo soutěžitelů – což platí typicky pro telekomunikační služby, plyn či elektřinu – si již na tento způsob hromadného soutěžení “zvykli” a jelikož jejich snahou je dosáhnout maximálních tržeb a marže, ve skutečně konkurenčních nabídkách, jaké odpovídají tomu, co se objevuje u soutěžení soukromých společností, se příliš nepředhánějí. Hovořit přímo o kartelu – tedy o předem smluvených vztazích, kdy například v situaci, kdy na trhu existují jen dva relevantní dodavatelé, přičemž “jeden si vezme kraj, druhý město…” – možné není, neboť nelze obviňovat bez důkazů. Rozdíl v soutěžených cenách je však oproti soukromým společnostem velký, někdy i propastný: například v oblasti telekomunikací, kde podobné dělení trhu možné není a kde dodavatelé opravdu soutěží o zákazníka “na krev”, lze u podobně velkých subjektů dosahovat až třetinových (!) cen. Toto není situace, se kterou by bylo možné se smířit jen s tím, že “takhle to ve státní správě chodí”.

Je dle našeho názoru potřeba, aby CEJIZA zejména v těchto exponovaných oborech změnila způsob tendrování – nabízí se možnosti přímého vyjednávání, oslovení virtuálních operátorů, anonymní tendry a podobně, v úvahu pak připadá i návrat k individuálním výběrovým řízením, čímž by se mohl případný zavedený kartel rozbít – a vynaložila větší úsilí o dosažení takových cen, které jsou na trhu běžné. V případě, že by přetrvávaly enormně vysoké operátorské nabídky pro oblasti veřejné správy, až několikanásobně větší než pro soukromé subjekty, je nutné se obrátit na regulátora trhu s podnětem; regulátor trhu je zde mimo jiné proto, aby na trzích s velmi málo soutěžiteli zabezpečil fungování řádné hospodářské soutěže.

Jsme si vědomi toho, že v společnosti CEJIZA došlo před krátkou dobou k výměně na ředitelském postu a očekáváme, že nové vedení se těchto úkolů aktivně chopí. Pro příští zastupitelstvo bychom pak uvítali situační zprávu nové ředitelky organizace o pokroku a dalších záměrech v popisovaných segmentech.

Jiří Hlavenka, krajský zastupitel a předseda klubu

Navýšení počtu nemocničních lůžek je nezbytné, říká David Oplatek

Prudkou reakci veřejnosti vyvolalo březnové uzavření příjmu Fakultní nemocnice v Brně-Bohunicích. Šlo skutečně o mimořádnou situaci, protože na území Jihomoravského kraje nebyly jiné volné kapacity. Pacienty ve vozech záchranné zdravotní služby přijaly až nemocnice ve Zlínském kraji a na Vysočině. Na skutečnost, že v kraji chybí lůžka akutní péče, však dlouhodobě upozorňují nemocnice i záchranáři.

Počátek problému lze hledat v roce 2011, kdy vedení kraje vyšlo vstříc požadavku zdravotních pojišťoven a souhlasilo se zrušením několika set nemocničních lůžek. Tehdejší jihomoravský hejtman Hašek ujišťoval veřejnost, že změna se veřejnosti nijak nedotkne. Nebyla to pravda a brzy se to začalo ukazovat.

Teprve nyní, když je problém viditelný i na veřejnosti, se začínají hledat řešení. Kraj přitom vedle nedostatku lůžek akutní péče trápí i další problém. Tím je stárnutí obyvatel a s ním i rostoucí potřeba zdravotní péče. Přesněji řečeno – zdravotní a sociální péče, neboť podstatnou část péče o seniory přebírají v době doléčování či chronických problémů právě sociální služby – zejména pečovatelské, asistenční a odlehčovací.

Řešení problému neleží jen v jednom opatření. Z krátkodobého hlediska se ukazuje, že nezbytná je koordinace mezi záchrankou a jednotlivými nemocnicemi. Mezi nimi má specifické a neopominutelné postavení Fakultní nemocnice Brno. Právě její vedení opakovaně upozorňuje na vytíženost lůžek akutní péče a právě po uzavření jejího příjmu situace vyeskalovala. FN Brno je přitom zdaleka největší nemocnicí v Jihomoravském kraji a bez dohody s ní není efektivní zajištění akutní péče.

Je nezbytné navýšit počet nemocničních lůžek, a to zejména lůžek následné péče, aby pacienti mohli co nejdříve uvolňovat lůžka akutní péče, která nyní v kraji chybí především. Těžko však očekávat, že navyšovat počet lůžek lze neomezeně. Zdravotní pojišťovny se mu budou bránit.

Částečně může pomoci zavádění tzv. sociálních lůžek určených pro pacienty, kteří více než zdravotní péči potřebují zejména řádnou pečovatelskou službu, protože se již v důsledku špatného zdravotního stavu nemohou sami obsloužit. Avšak i na takovou službu bude nutno najít další finance. Tentokrát už ne z rozpočtu resortu zdravotnictví, ale z resortu sociálních služeb. Ať tak nebo tak, v obou případech se jedná o peníze, o nichž nerozhoduje samospráva, ale Praha. Možnosti zástupců Kraje jsou tak v této věci velmi omezené.

Určité řešení do budoucna se nabízí díky posunu lékařské vědy a technologií. Ty nám umožňují řadu pacientů ponechat v domácí péči a s pomocí prostředků telemedicíny monitorovat jejich zdravotní stav. Složku péče pak mohou dodat pečovatelské služby. To bude ovšem možné jen za předpokladu, že tyto služby budou dostupné sedm dní v týdnu. Zároveň je potřeba pracovat na podpoře neformální péče z řad blízkých osob a rodiny tak, aby pečující osoby měly možnost kloubit tuto péči se svými dalšími povinnostmi.

Před vedením kraje tak stojí v oblasti zdravotní a sociální péče nemalé úkoly. Řešení jsou. Nyní je potřeba hledat cestu k jejich prosazení.

David Oplatek, člen krajské sociálně-zdravotní komise

Jiří Hlavenka: Zavládne v jihomoravské záchrance konečně klid?

Informace o napjaté, nervózní atmosféře v jihomoravské záchranné službě plní více než rok stránky lokálního tisku. Vzhledem k tomu, že jsem byl členem týmu, který za Jihomoravský kraj intenzívně pracoval na zlepšení situace, mohu podat z první ruky zprávu – první, ale doufám, že i závěrečnou.

Situace v jihomoravské záchrance se vyhrotila za vlády předchozího hejtmana Haška. Zdravotnické odbory v této poměrně velké organizaci (bezmála 800 zaměstnanců, nejčastějšími profesemi jsou řidiči sanitek, paramedici a pak lékaři) upozorňovaly na – dle jejich názoru – chyby vedení záchranky a vzhledem k tomu, že s nimi nebylo téměř jednáno, vyhlásili stávkovou pohotovost. V personálně vyhroceném stavu mezi ředitelem záchranky a odboráři padalo i několik žalob.

Konfliktní stav v organizaci, která zachraňuje životy, je samozřejmě špatný: v záchrance dochází ke dramatům každý den a pokud je v organizaci ještě “deka” ze špatných pracovních vztahů, jistě to ublíží kvalitě práce. V prostředí, ve kterém na sebe zaměstnanci navzájem podávají žaloby, se příliš v klidu pracovat nedá.

Nové vedení kraje se rozhodlo do situace aktivně vstoupit (kraj je zřizovatelem záchranné služby). V loňském roce proběhlo několik kol “mediací”, kdy jsme se za účasti hlavních znesvářených stran snažili dobrat podstaty problému a hledat cestu k nápravě. Mediátor pak aktivně v prostředí záchranky působil, a na jeho i naše doporučení pak byla najata společnost, která prozkoumala záchranku ještě do většího detailu.

Závěry pak poněkud nepřekvapivě konstatovaly, že část viny či chyb je na obou stranách. Odborářští šéfové – reprezentující ovšem jen menší část zaměstnanců záchranky – vystupovali dosti militantně a nesmiřitelně, a jejich jediným, neustále opakovaným požadavkem bylo odvolání ředitele. To ovšem není věcný přístup: jakkoli chápeme, že osobní vztah mezi předáky odborů a ředitelem byl a zřejmě bude až nesmiřitelně nepřátelský, identifikovat a řešit se má věcný problém. Ten ale nebyl přesvědčivě zdůvodněn.

Na druhé straně – u vedení záchranky – jsme ale identifikovali hlavní potíž v personalistice. Takto velká organizace, kde je práce už z podstaty věci složená z “malých dramat”, záchran zdraví a životů občanů, neměla specializovaného personalistu, personálního ředitele či ředitelku, jen standardní “náboráře” pracovních sil. Není pak divu, že personální problémy se zde občas kupily a neřešením se stávaly, medicínsky řečeno, “chronickými”

Po několika dalších vyjednávacích kolech záležitosti kolem záchranky uzavřel – pokud budeme trochu optimisty – poslední “kulatý stůl”, konaný letos v lednu. Kraj v něm ve spolupráci s vedením záchranky oznámil, že se do organizace najme personální manažer, jehož zásadní zodpovědností budou právě mezilidské vztahy v podniku. Současně pak budou zřízena místa několika personálních koordinátorů, z nichž každý bude mít na starosti několik zdravotnických základen – koordinátoři převezmou též část organizačních úkolů v základnách, které dnes zůstávají poněkud nepatřičně na bedrech lékařů. Odboráři tento postup přijali, nicméně se rozhodli zatím neustoupit ze stávkové pohotovosti. Tu však vnímám jako formální stav (trvá již asi dva roky a v praxi se nijak neprojevuje). Celkově se však jeví, že atmosféra, která byla před naším vstupem do problematiky záchranky doslova “vražedná”, se z větší části uklidnila – došlo například k bezproblémovému uzavření nové kolektivní smlouvy, což potvrzuje, že se všichni zúčastnění jsou schopni dohodnout.

Na vzniku vypjaté situace v záchrance má dle našeho názoru nemalý podíl předchozí vedení kraje, které ji aktivně neřešilo, které vstřícně nejednalo s oběma stranami a nehledalo podstatu problému. Není to první případ, kdy jsme po “nejlepším hejtmanovi” Haškovi nalezli dlouhodobě neřešený špatný stav. Kraj je zřizovatelem a musí být aktivní, musí se o jemu podřízené organizace řádně starat a vstupovat aktivně do dění, když je potřeba.

I s uklidněním situace však v záchrance přetrvávají problematické oblasti, které však jsou dány “vyšší mocí”, situací na trhu práce. Všeobecný nedostatek pracovních sil se samozřejmě promítá i do zdravotnictví. Chybí jak lékaři, tak (a zejména) pomocný zdravotnický personál. A zatímco chybějící zaměstnanci ve výrobním podniku způsobí omezení výroby, chybějící lidé ve zdravotnictví pak hrozí omezením péče, její dostupnosti a rychlosti, což může být z podstaty věci až tragické. Situace se průběžně nelepší, spíše zhoršuje – řešit tento problém ale je skutečně mimo pravomoc kraje, resp. krajů.

Jiří Hlavenka, krajský zastupitel a předseda klubu

Markéta Gregorová: Jak je aktivní Zastoupení JMK při EU a proč mě to těší

V Komisi pro meziregionální vztahy jsem na pozici člena již rok. Nenastupovala jsem do ní naivně s představou, že odhalím nějakou korupční kauzu či nekalé praktiky, ale dávala jsem si pozor, zdali vše funguje v souladu s pravidly – i mým svědomím.

Po roce této zkušenosti mohu konstatovat nejen to, že komise funguje poctivě, ale také že mě příjemně překvapilo množství činností, které se v rámci meziregionální spolupráce vyvíjí. Kromě mnoha vzájemných návštěv, podpory vzdělávání a vědy, výměnných pobytů i veletrhů, které by samy vydaly na mnoho článků, bych ráda zvýraznila činnost Kanceláře Jihomoravského kraje pro meziregionální spolupráci, pod níž patří i Zastoupení Jihomoravského kraje při Evropské unii (ZJMK).

Na posledním zasedání Komise nám byla předložena pravidelná zpráva o činnosti ZJMK za poslední čtvrtletí. Jejich záběr je neuvěřitelně široký a daří se jim budovat skvělý obraz Jihomoravského kraje v zahraničí s minimálními prostředky; lidskými i finančními.

Od listopadu se kupříkladu podíleli na organizaci konference „Společné názory na férové daně a udržitelný daňový systém“, týkající se změny daňového systému a řešení přetrvávající nerovnosti v příjmech a příležitostech mezi generacemi, pohlavími i regiony. Dále stojí za zmínku účast na akcích, jako je Science meets regions, která přibližuje regiony a vědeckou komunitu a může pomoci s návrhy strategií pro tvorbu „chytrých“ (smart) měst; či Digitální proměna Evropy, která se zabývala UI, internetem věcí a 5G a jak využít tento pokrok tak, aby z toho společnost benefitovala, nikoli tratila.

Ráda bych pak ještě zmínila i množství příprav na akce k Evropskému roku kulturního dědictví 2018, kterou podporuje zatím dvanáct evropských regionů a má název „Cesta od válek k míru, demokracii a evropské integraci“. Aktivity ZJMK se většinou týkají především přítomných výzev a budoucích možností; důležité však je i připomínání minulosti a poučení se z ní. Jsem ráda, že ZJMK neopomíjí ani jednu oblast.

Jako členka Komise mám vhled do mnoha aktivit, které kraj směrem k ostatním regionům vyvíjí, a ráda bych dále předala svůj dojem, že jsou to aktivity užitečné a dobře připravené (a to nejen ze strany Kanceláře JMK pro meziregionální spolupráci a ZJMK). Častokrát se obyvatelé kraje dozvídají pouze o tom negativním, co se stalo; a je rozhodně správné, že se na problémy upozorňuje. Na chválu by se nicméně nemělo zapomínat a lidé, kteří se podílí na vztazích Jihomoravského kraje s kraji u nás i v zahraničí, si ji rozhodně zaslouží.

Markéta Gregorová, členka komise pro meziregionální vztahy

Ivo Vašíček: jak to bylo se sporem u jihomoravské záchranky

Odboráři záchranné služby byli ve stávkové pohotovosti od léta 2016. Říkali, že jsou šikanováni svými nadřízenými,  vedení s nimi nekomunikuje a jejich problémy neřeší. Loni v září se do konfliktu mezi odboráři a vedením zdravotní záchranné služby vložil Jihomoravský kraj a pověřil firmu Mita Thor, aby uklidnila napjaté vztahy a navrhla řešení krize. Do řešení problému jsem se vložil i já se svými kolegy Radkem Holomčíkem a Majkou Vašíčkovou.

Odboráři přišli na začátku listopadu na zastupitelstvo Jihomoravského kraje. Dal jsem se tam s nimi do řeči a slíbil jsem jim, že s nimi jejich problém budu řešit. Sešli jsme se 23. listopadu, kde mi odboráři – Dagmar Žitníková (celorepubliková předsedkyně), Lubomír Francl (celorepublikový místopředseda), Bohuslav Zrza (předseda ZO ZZS JMK) a Jiří Škárek (místopředseda ZO ZZS JMK) – prezentovali důvody ke stávkové pohotovosti:

  1. Přijímání lékařů na leteckou záchranou službu neprobíhalo dle pravidel (zvyklostí) a přednost dostali „cizí“ lékaři.
  2. Vedení ZZS s odboráři nekomunikuje a neprojednalo vnitřní předpis.
  3. Vedení ZZS podává zbytečné žaloby na náhradu škody na řidiče, kteří nic nezavinili.
  4. Místa lékařů Letecké záchranné služby obsazena „cizími“ a „místní“ neměli možnost.

Na začátku prosince jsem se pak sešel s ředitelem jihomoravské zdravotnické záchranné služby Milanem Klusákem. Ten mi prezentoval svůj pohled na věc a dostal jsem k dispozici dokumenty, které z části námitky odborářů vyvracely. Došel jsem tedy k tomuto:

  1. Cizí lékaři přednost nedostali, na pozice lékařů byla vypisována řádná výběrová řízení.
  2. K pochybení v jednom případě došlo, ale ředitel se omluvil a následně jednání vedl. Konzultace s odbory probíhají každou středu od 13 do 14.00. Ředitel chce s odbory dle zákonných požadavků jednat a jedná. Viděl jsem záznamy z více než 20 jednání.
  3. Zbytečné žaloby podávány nebyly. Ve skutečnost musel ředitel ze své pozice řešit „povinnosti řádného hospodáře“ a osoby označené policií za částečného viníka o náhradu škody žádat.
  4.  Bylo vypsáno řádné výběrové řízení.

Můj celkový názor je, že se ředitel příliš osobně angažoval. Mnohem vhodnější by bylo delegovat řešení problémů na personalistu, který problémy (které jsou zejména v komunikaci) vyřeší lépe. Dále pak dbát na systémové vedení zápisů z jednání (včetně přehledu účastníků, podpisů atp.). Konečně i firma Mita Thor, kterou kraj vyslal k urovnání problémů mezi odboráři a vedením ZZS, došla k podobnému závěru. Doufám, že se vedení i odboráři z konfliktu dostatečně poučili a v budoucnu budou o problémech více mluvit a vzájemně si naslouchat.

Ivo Vašíček, krajský zastupitel

Jiří Hlavenka: Jak vzdělávat Jihomoravský kraj

Nůžky mezi “produkcí” českého vzdělávacího systému a potřebami doby se rozevírají. Zatímco vzdělávací systém stojí na místě, doba se mění a na vědomosti zaměřená výuka se přestává potkávat s možnostmi uplatnění. Na zarezlou a jednotvárnou nabídku reagují moderní rodiče tak, že dávají své děti do soukromých, placených škol. To je ale špatný stav: veřejné školství má poskytovat nabídku v celé požadované šíři.

Kde jinde než v Jihomoravském kraji začít s proměnou vzdělávacího systému? Kraj je se svými 30 000 zaměstnanci v technologických oborech, ve kterých je měnící se doba vidět úplně nejsilněji, nejen ideální laboratoří pro změnu, ale i místem nabízejícím širokou škálu seberealizace. Nechceme čekat, až se s reformou probudí ministerstvo školství. Naše a vaše děti nepočkají, je potřeba začít tady a teď.

Kraj je zřizovatelem více než stovky středních škol a i v rámci platné školní legislativy může dělat překvapivě mnoho. Náš plán je dospět k tomu, aby vybrané střední školy začaly otevírat třídy, které  nabídnou širší, pestřejší možnosti výuky, typicky zaměřené více na dovednostní oblasti, tak požadované a tak chybějící později v praxi. Cílem není bourat stávající systém, ale odpovědět pestrostí nabídky na pestrost poptávky.

Současně platí, že jaký ředitel, taková škola. Je na místě nastavit systém, který představitelům školy poskytne prostor pro hledání možností, jak proměnit a zpestřit samotnou výuku. V Jihomoravském kraji příští rok dobíhají u většiny středních škol pětileté ředitelské smlouvy; kraj má tedy možnost ověřit, zda na ředitelská místa nejsou k dispozici noví, modernější, kvalitnější, lepší adepti. Stejně jako v každém náročném povolání je potřeba, aby i stávající ředitel uměl prokázat, že je schopen školu nadále dobře řídit a především rozvíjet.

Mladý člověk, který dostane – díky pestrosti nabídky ve vzdělávání – možnost rozvinout svůj jedinečný talent, se neztratí. Najde kvalitní uplatnění, najde dobrou a dobře placenou práci. Pomůže nejen sobě, ale i společnosti a tedy nám všem k vyšší prosperitě.

Jiří Hlavenka, zastupitel Jihomoravského kraje za Zelené a Piráty a člen Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost