Zobrazit příspěvek
Agrolesnictví – historický způsob hospodaření a jeho možnosti pro ozdravení suché krajiny

Agrolesnictví – historický způsob hospodaření a jeho možnosti pro ozdravení suché krajiny

Z historického hlediska byly různé způsoby agrolesnictví praktikovány na našem území až do přibližně 19. století, kdy je zřejmě vytlačilo používání zemědělské techniky, tlak na intenzifikaci a s tím spojené pěstování plodin a dřevin v monokulturách. Agrolesnické systémy jsou způsoby hospodaření, které kombinují pěstování dřevin s jednou nebo více formami zemědělské produkce.

V současnosti rozlišujeme dva hlavní typy agrolesnických systémů, kterými jsou 1. pěstování dřevin v půdním bloku v kultuře pole (liniové řady) a za 2. pěstování na pastvině v libovolném uspořádání.

  1. Stromy je možné sázet na okrajích polí i uvnitř těchto polí nebo jako porosty ohraničující jednotlivé půdní bloky. Jde v zásadě o biokoridory, které snižují rizika vodní i větrné eroze, ale také – a to je důležité – optimalizují teplotu a vlhkost na příslušných pozemcích. Koruny stromů totiž snižují odpařování vody a teplota vzduchu v blízkosti stromů je tak zhruba o pět stupňů Celsia nižší. Taktéž kořeny stromů napomáhají k lepšímu vsakování vody do půdy.

 

  1. V tomto případě jde o systémy, v nichž se v sadech (obvykle ovocných), chovají větší hospodářská zvířata, jako jsou všechny druhy přežvýkavců nebo jelenovití. Stromy na příslušných pozemcích zajišťují vláhu, a stín, který poskytují, je zase opatřením na podporu životních podmínek jak hospodářských, tak i těch divokých zvířat (tzv. dochází v přírodě k “animal welfare”). Přítomnost dřevin pak logicky znamená větší biodiverzitu, například více hmyzu a ptáků, a jde tak o systém zařaditelný – opět přirozeným způsobem – do integrované ochrany. Navíc je plně využitelný i v režimu ekologického zemědělství.

Jako jedna z dalších možností reakce na rostoucí spotřebitelskou poptávku po produkci vajec, která nepocházejí z klecových chovů, je využití agrolesnických systémů prostřednictvím kombinace produkce například rychle-rostoucích dřevin s chovem drůbeže. Právě tak lze rozumět ne zcela přesnému sloganu „vejce z lesa“ (v anglickém překladu woodland eggs), i když v praxi nemusí jít vždy jen o drůbež. V zahraničí se takto volně chovají například i prasata. 

 

 

Podstatné přitom je, že stromy na zemědělské půdě omezují rizika extrémních výkyvů počasí a mají tedy příznivý vliv na výnosy. Kromě toho lze ale také využít produkci ze stromů jako další formu zemědělského podnikání, ať už je to ovoce z ovocných stromů pro tržní prodej, nebo dřevo z ostatních stromů pro dřevozpracující průmysl. Vše dohromady lze navíc zahrnout do pojmu „diverzifikace zemědělských činností“, což je možná cesta pro minimalizaci cenových i klimatických rizik v zemědělském podnikání.

 

Co na to stát?

Nyní je potřeba, aby stát šel těmto „staronovým“ způsobům zemědělství naproti.

Skutečnost, že ČR neimplementovala opatření na zavádění agrolesnických systémů na zemědělské půdě, je tak jedním z důkazů absence skutečně dlouhodobé strategie v podání stávajícího vedení ministerstva zemědělství. Nakládání s krajinou – její ekonomické využívání a ochrana jejích přírodních složek – musí probíhat na principu trvale udržitelného hospodaření. Porušení této zásady vede k porušení rovnováhy mezi přírodní, uživatelskou (ekonomickou) a kulturní (sociální) dimenzí krajiny, následně ke zhoršení jejího stavu a v konečném důsledku i k její degradaci. „Nyní je tak potřeba, aby stát šel těmto „staronovým“ způsobům zemědělství naproti,“ vyjadřuje se k agrolesnictví náš člen krajské Komise životního prostředí Lukáš Kala.

Jako koalice Zelených a Pirátů jsme si dali za programový cíl propagaci a podporu agrolesnictví, které by mohlo účinně v boji proti suchu a erozi pomoct. S krajinným ekologem Vilémem Jurkem jezdíme po kraji a už jsme udělali asi desítku seminářů pro zemědělce a místní samosprávy na toto téma a budeme v naší iniciativě pokračovat i nadále,” uzavírá Lukáš Kala.

 

Zdroje

Zobrazit příspěvek
O problematice současného sucha očima Radka Holomčíka

O problematice současného sucha očima Radka Holomčíka

V současnosti čelíme problému, kdy naše krajina nedokáže zadržet vodu a nastává tzv. sucho agronomické. “Roční úhrny srážek sice oscilují kolem průměru z let 1961–1990, ale zvyšující se teplota, masivní odumírání lesních porostů, zemědělská půda bez života a měnící se charakter srážek (prší méně často, ale intenzivněji) způsobuje, že sucho střídají bleskové povodně často spojené s erozními událostmi, které ničí malé vodní cykly,“ popisuje problém Radek Holomčík, náš jihomoravský poslanec za Pirátskou stranu.

Základem je podporovat obnovu zmiňovaného malého vodního cyklu, tedy koloběhu vody v rámci menšího území. Pro to potřebujeme, aby krajina dokázala zadržovat vodu a část z ní se zase odparem ze zeleně vracela do atmosféry. Odborně se tomuto říká evapotranspirace – odpar ze zeleně má, kvůli bakteriím, které se vážou na odcházející páru, výrazně vyšší srážkotvorný efekt, než pára z hladiny povrchových vod.

„Pokud tento vývoj nezastavíme, stane se voda nedostatkovým zbožím nejen v krajině, ale i u nás doma“.

Podle Holomčíka je proto dost obtížně pochopitelné nadšení Ministerstva zemědělství pro budování přehrad a dalších povrchových zdrojů vody (vzhledem k omezeným rozpočtům) na úkor systematické práce s krajinou. “Nemám nic proti budování nádrží, pokud to dává koncepčně smysl. Zadržování povrchové vody by mělo být ale až druhou fází, která zadrží tu vodu, jež nepojme půda a rostliny. Proto by se ministerstvo místo stavby pompézních pomníků éry betonu mělo zaměřit na motivaci lidí hospodařících v krajině (zejména zemědělců a lesníků, ale také např. komunálních politiků) k tomu, aby svou činností pomáhali obnovit krajinu, její retenční schopnost a tím i malý vodní cyklus,” navrhuje Radek Holomčík.

A není třeba vymýšlet nic nového, nutná opatření jsou již dobře známá:

  • zmenšování půdních bloků
  • podpora pestřejších osevních postupů a aplikace organických hnojiv
  • nahrazování pesticidů šetrnějšími alternativami
  • rozvoj krajinotvorných prvků (meze, mokřady, remízky atd.)
  • podpora agrolesnictví
  • sázení druhově, prostorově i věkově diferencované porosty v lesnictví

Doteď se ale žádné efektivní kroky ze strany státu pro napravení této závažné situace bohužel nepodnikly. „Vláda nekoná. Koaliční partner dělá, že se ho to netýká. Opoziční strany, kromě Pirátů a s menší výjimkou STANu, to nemají jako téma. Kraje vypsaly dotace, do kterých se nikdo nepřihlásil a tím mají odškrtnuto. Ekologické organizace nikdo neposlouchá. Uplyne rok a zase se nic nestane,” vidí současnou situaci náš krajský zastupitel za Jihomoravský kraj Jiří Hlavenka i přesto, že reálná řešení tu jsou.

“Sucho a klimatická změna se stále chápou jaksi odděleně. Na sucho se reaguje dotacemi na rybníky, které samy o sobě deficit zásoby vody v půdě nezvrátí.“

Co podle krajinného ekologa Viléma Jurka chybí k napravení situace na úrovni krajů, je kvalitní koordinace kraje (mezi odbory, odborem životního prostředí navenek i dovnitř) a účinná krajská koncepce, která by řešila dopady klimatické změny komplexně nikoli prostřednictvím ad hoc dotací. “Sucho a klimatická změna se stále chápou jaksi odděleně. Na sucho se reaguje dotacemi na rybníky. Sama obnova rybníku není špatná, je ale úplně nesmyslné si myslet, že nám to pomůže proti suchu,” vyjadřuje se ke vzniklé situaci Lukáš Kala, náš člen krajské Komise životního prostředí. “Je třeba napojit prameny. Bez dřevin v krajině to také nepůjde, jelikož ochlazují vzduch, snižují výpar a zadržují vodu,” což jsou opatření, která už dlouhodobě náš klub Zelení a Piráti za Jihomoravský kraj podporuje.

 

Autoři:

  • Radek Holomčík, jihomoravský poslanec Pirátské strany
  • Lukáš Kala, zástupce Zelených a Pirátů v Komisi životního prostředí
  • Vilém Jurek, krajinný ekolog
  • Jiří Hlavenka, jihomoravský krajský zastupitel za klub Zelení a Piráti
Zobrazit příspěvek
Přenést dopravu z jedné části města do druhé není řešení.

Přenést dopravu z jedné části města do druhé není řešení.

Stanovisko zastupitelského klubu Zelení a Piráti k rozhodnutí zastupitelstva Jihomoravského kraje vést silnici 43 přes městskou část Brno-Bystrc ze dne 28. 3. 2019.

 Zastupitelstvo Jihomoravského kraje včera schválilo Zprávu o uplatňování Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje v období 10/2016 – 12/2018, která navrhuje vést silnici 43 v tzv. bystrcké stopě. Na zastupitelstvu kraje jsme se jako jediný klub vyslovili proti této variantě s níže předkládanou argumentací a hlasovali jsme proti schválení zprávy.

„Náš nesouhlas je principiální. Není možné vyřešit dopravní zátěž v jedné části Brna tím, že ji přesuneme do jiné části Brna. Co ubereme Žideničákům a Královopolákům, to přesuneme do Bystrce a Kníniček, a ještě za to zaplatíme miliardy. Kraj měl přijít s návrhy, které – tak jako všude v civilizovaném světě – ukládají dopravu pod zem, pokud nadzemní varianty znamenají újmu pro občany,“ vysvětluje své stanovisko Jiří Hlavenka, předseda klubu a krajský zastupitel.

Podle krajské zastupitelky Jany Drápalové je také naprosto nevhodné řešit problém neexistence obchvatu Brna tím, že jej vybudujeme napříč obydlenými částmi města. „V zájmu Brna je mít obchvat, tak jako každá obec v JmK. Dopravní zátěž nelze přehazovat z jedné městské části na druhou, to je politika, která se Brnu může vymstít,“ dodává.

Podle krajského zastupitele Iva Vašíčka prosazování trasy „43“ přes Bystrc úplně zastínilo řešení problémů s D1 v okolí Brna. Už nyní je D1 v úseku „Bohunice-Slatina“ trvale přetížena. Bystrcká trasa silnice 43 tak na ni přivede další desítky tisíc aut, což způsobí její ještě větší neprůjezdnost. Schválená varianta je v podstatě zakonzervováním stavu, kdy Brno leží na dálnici D1 a příjezdech k ní, a s obchvatem Brna nepočítá.

Autoři:

Zobrazit příspěvek
Kalamita kůrovce pod drobnohledem: Kdo je jejím viníkem a jak postupovat dál?

Kalamita kůrovce pod drobnohledem: Kdo je jejím viníkem a jak postupovat dál?

Současná kůrovcová kalamita je obrovská – zasáhla takřka všechny oblasti v ČR a pokryla je rezavými stromy. Zatím je spočítáno, že 18 milionů m3 dřeva padlo kvůli kůrovci. Nicméně výsledné odhady činí až 30-50 milionů m3. Nejhorší situace s kůrovcem je přitom podle Lesů ČR v našem Jihomoravském kraji, dále na Vysočině a na severní Moravě.

Co stojí za kůrovcovou kalamitou?

  1. Nedostatek vody v půdě

Podle Lukáše Kaly, který je zástupcem Zelených a Pirátů v Komisi životního prostředí,  spojitost mezi suchem a kůrovcovou kalamitou není mnohým lidem zcela zřejmá. Přitom se obecně ví, že smrk koření mělce a bere vodu z povrchové vrstvy půdy, kde se její nedostatek projeví nejrychleji. Smrk navíc patří mezi stálezelené jehličnany, které jsou fotosynteticky aktivní po celý rok. Jakožto jehličnan horských a podhorských oblastí zvyklý na dostatek vláhy, nižší teploty a menší výpar vody z krajiny nese stres suchem velmi těžce. Zhruba deset dní beze srážek je pro něj tak limitní. “Zejména v létě, tak musí mnohdy “vydýchat” i více než 100l vody za den, je velmi náchylný k hmyzím škůdcům, proti kterým se brání výronem pryskyřice. Pokud ale nemá dostatek vody, nemá ani dostatek pryskyřice, a tak je méně odolný proti škůdcům,” vysvětluje Kala.

 

  1. Nadměrné sázení smrků

Viníkem je i nevhodné sázení smrků. Podle krajinného ekologa Viléma Jurka smrk je horská dřevina a do pahorkatin nebo i nížin nepatří. V pahorkatinách je ho možné pěstovat ve směsích, nikoliv však jako monokultury. Pokud má tu smůlu, že byl vysazen do monokultury dalších smrků, je extrémně pravděpodobné, že od “souseda něco chytne”. “Pro lýkožrouta smrkového představují monokulturní smrčiny deprivované suchem ideální příležitost k množení. V takovém porostu se tak může brouk daleko rychleji šířit a může mít až šest generací. To znamená, že hladoví brouci půjdou nejen po všech dospělých smrcích, ale nepohrdnou ani druhově blízkým stromem – modřínem, borovicí nebo douglaskou,” vysvětlují autoři.

Za suchého a teplého počasí, které letos přišlo velmi brzy, kůrovce nejspíš už nic nezastaví.

Zdá se, že stát nad řešením kalamity již zlomil hůl. Místo toho, aby se výběrově odstraňovaly napadené stromy, kácí se holosečně celé porosty. Je s podivem, že do půdy, rozdrancované po těžbě harvestory, sází opět mladé smrčky.

 

  1. Špatné hospodaření státu

Avšak hlavními příčinami šíření kůrovcové kalamity jsou způsoby, kterými Lesy ČR zajišťovaly těžbu a prodej státního dříví. Z výsledků kontroly České inspekce životního prostředí (dále ČIŽP) z období srpna až prosince 2017 plyne, že mezi nejdůležitější zdroje šíření kalamity patří těžba realizovaná externími soukromými subjekty na základě tzv. komplexních smluv a těžba realizovaná na základě prodeje dřeva prostřednictvím tzv. aukcí nastojato. Na řadě příkladů ČIŽP dokladuje, že mezi vyznačením prvních napadených stromů a jejich těžbou uplynulo mnohdy více než 7 či dokonce i více než 10 týdnů, což je doba, která umožnila kůrovci pohodlně dokončit svůj vývoj a odlétnout škodit do okolních porostů. ČIŽP dále zjistila, že Lesy ČR prováděly v letech 2015, 2016 a 2017 úmyslnou těžbu zdravých stromů vlastní technikou v lesích, které spravují, zatímco v jiných částech lesů, kde zajišťují služby přes externí dodavatele (soukromé těžební firmy) a kde prodávaly dříví prostřednictvím elektronických aukcí, nebylo včas zasaženo proti kůrovci. Tímto bylo umožněno kůrovcům dokončit vývoj a dále se šířit.

Podle jihomoravského poslance Pirátské strany Radka Holomčíka výsledky jasně ukazují, že primární příčinou kalamity je špatný způsob hospodaření a totální selhání systému státní správy lesů. „Lesníci kvůli chybám ve vzdálenější i blízké minulosti nemají nad hospodářskými lesy kontrolu a nemohou včasně zasáhnout při výskytu škůdce. A bohužel ani současná vláda nečiní kroky vedoucí k řešení situace,“ vysvětluje Holomčík.

Co s takovou situací dál?

V lesích je nutné vytěžit do konce března co nejvíce stromů – zdravých i napadených. Pokud se tak nestane, zvyšuje se riziko dalšího šíření kůrovce. “Bohužel tento cíl nebude naplněn a loňská kalamita se s největší pravděpodobností bude opakovat. V tuto chvíli se poukazuje na řešení použitím chemického postřiku. Ten ale nemá opodstatnění a je kontraproduktivní,” upozorňuje Jurek.

U Lesů ČR je stav nejhorší, protože se veškerá těžba musí soutěžit, čímž podnik ztrácí kontrolu i čas. Kritický stav byl mnoho let přehlížen.

Dalším problémem je vznikající nadprodukce dřeva na trhu. “Už teď jsou mnohé pily přeplněné a nucené přistoupit k stop stavu. Ceny za výkup jsou aktuálně poloviční (cca 700 Kč/m3) a pravděpodobně budou ještě klesat,” dodává Jurek. V praxi to může znamenat, že nebude výhodné stromy z lesa ani vyvážet. Nejspíš této situaci ani nepomůže nízká flexibilita se zadáváním zakázek Lesů ČR na výsadby nových stromků. “Hrozí, že vysoutěženo bude nejdříve v květnu, kdy už je pozdě na jarní výsadby. U ostatních subjektů je nutné, aby okamžitě začaly s obnovou lesa – ať už vysazováním kvalitního sadebního materiálu, tak přirozenou obnovou,” doplňuje Jurek.

Smrkové dřevo je jedním z nejlepších v poměru cena/výkon. Jeho nadužívání je proto výsledkem maximalizace zisku namísto zdravého rozumu. Za současný stav si může pouze člověk – špatný hospodář, jakým je státní podnik Lesy ČR.

Tak či onak by mělo Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí okamžitě vypracovat strategii, kterou bude možné aplikovat do legislativy. U vzniku takového dokumentu však nesmí být přítomni lobbisti lesnických firem, kteří si diktují své požadavky, které ve většině případů nereflektují požadavky lesnických odborníků a výzkumníků. “Náš klub dlouhodobě podporuje udržitelné hospodaření v lesích a jejich certifikaci v režimu FSC, protože si uvědomujeme, že „na sucho se musí od lesa“. Zdravý les zadrží (a vypaří) hodně vody, čímž může přispět k obnově malého vodního cyklu a opětovnému zavodnění naší krajiny. Avšak současný postup státu, stojící na holosečné těžbě, bude sucho jen prohlubovat!,“ upozorňuje Kala. Podle našeho kolegy, poslance Holomčíka budou chtít Piráti řešit celou věc ve Sněmovně. „Budeme žádat ministry zemědělství a životního prostředí o vysvětlení, budeme žádat přehodnocení systému hospodaření ve státních lesích, budeme žádat vyvození personální odpovědnosti a s velkou pravděpodobností budeme chtít kauzu řešit i trestně-právní cestou. Není možné, aby stát takto zanedbal péči o majetek v hodnotě v řádu bilionů korun,“ zakončuje Holomčík.

Pro podrobnější znění výsledků rozsáhlé kontroly České inspekce životního prostředí klikněte na https://www.pirati.cz/tiskove-zpravy/pirati-chteji-skandalni-zavery-cizp-resit-ve-snemovne.html

Autoři:

  • Lukáš Kala, zástupce Zelených a Pirátů v Komisi životního prostředí
  • Vilém Jurek, krajinný ekolog
  • Radek Holomčík, jihomoravský poslanec Pirátské strany

Půlmiliardová investice Jihomoravského kraje: Co může přinést a jaké jsou obavy?

V nejbližších měsících se bude rozhodovat o jedné z největších investic Jihomoravského kraje za poslední roky – o koupi polovičního podílu ve společnosti, které patří nemovitosti v Technologickém parku. Má jít o částku půl miliardy korun, která bude splácená z výnosů společnosti, tedy především z nájemného firem, které dnes v Technologickém parku jsou. Pokud se odkup zrealizuje, bude park vlastnit z poloviny město Brno a z poloviny kraj. 

Má smysl, aby veřejný sektor vlastnil komerční podnikatelskou zónu?

Domníváme se, že právě tak jak by se veřejný sektor neměl standardně „montovat“ do záležitostí, které dobře obsluhuje tržní prostředí, v tomto poměrně unikátním případě existují silné argumenty pro opačný postup.

Jestli něco změnilo a má šanci dále měnit tvář Brna i jeho okolí, je to právě jeho high-tech zóna.

Technologický park v Brně není tuctová průmyslová nebo kancelářská zóna. Představuje mix univerzitního prostředí, špičkových výzkumných ústavů jako je například CEITEC a současně největší hub pro high-tech firmy v České republice – tedy již nyní představuje mix veřejné a soukromé sféry. Jeho význam pro celý region je nedozírný – přitahuje po tisících talenty z domova i dalších zemích, je „líhní“ domácích startupů v prostředí JICu i domovem dalších domácích rychle rostoucích firem a v konečném důsledku také přináší miliardy do státní kasy. Jestli něco změnilo a má šanci dále měnit tvář Brna i jeho okolí, je to právě jeho high-tech zóna, soustředěná nejvíce právě sem. Proto je v tomto případě správné, aby město i kraj uchopily Technologický park jako svou strategickou a rozvojovou záležitost – jeho další rozvoj je nikoli jen v privátním, ale též ve veřejném zájmu. Přesto však uvedená akvizice vzbuzuje určité obavy.

Koupě polovičního podílu v Technologickém parku krajem je v pořádku, obavy lze mít z nedostatečně kvalitního managementu firmy.

Jaké obavy v souvislosti s touto investicí mohou vyvstat?

  • První je, zda cena za odkup odpovídá. V současném ekonomickém boomu jistě ano, přijde-li krize, mohou ceny pronájmů prudce klesnout a koupi (na kterou si kraj půjčí u banky) nemusí být jednoduché splácet. Toto je určitý risk, ale domnívám se, že i v případě ekonomické krize bude brněnský high-tech dále prosperovat. 
  • Druhou pak je otázka rozvoje. Je potřeba zvyšovat kapacity Technologického parku (zejména výstavbou dalších pater budov), což jsou další finance a hlavně obtížná záležitost netypická pro veřejnou sféru.
  • S tím pak je spojena obava třetí, zda bude veřejná sféra, tedy kraj a město, schopna dosadit do společnosti dostatečně kvalitní, vysoce profesionální management a zda jej bude schopna kontrolovat a dozorovat stejně kvalitně, jako kdyby to byl privátní vlastník. Zatímní zkušenosti jsou totiž spíše smíšené. V dobré paměti jsou i poměrně katastrofické příběhy nakládání s vlastním majetkem, jako je příběh Letiště Brno a padesátileté, nevýhodné a nevypověditelné nájemní smlouvy, nebo celý příběh megalomanství u Lázní Pasohlávky, byť snad nakonec neskončí úplně zle.

Doufejme, že od těch dob se přece jen věci změnily a řízení či dozor nad firmou nebude svěřen různým „vysloužilým a zasloužilým“ straníkům, ale profesionálům v managementu a že politické vedení kraje i města bude nad firmou provádět profesionální vlastnickou kontrolu.

Autor: Jiří Hlavenka
(předseda klubu Zelení a Piráti JMK)