Agrolesnictví – historický způsob hospodaření a jeho možnosti pro ozdravení suché krajiny

Agrolesnictví – historický způsob hospodaření a jeho možnosti pro ozdravení suché krajiny

Z historického hlediska byly různé způsoby agrolesnictví praktikovány na našem území až do přibližně 19. století, kdy je zřejmě vytlačilo používání zemědělské techniky, tlak na intenzifikaci a s tím spojené pěstování plodin a dřevin v monokulturách. Agrolesnické systémy jsou způsoby hospodaření, které kombinují pěstování dřevin s jednou nebo více formami zemědělské produkce.

V současnosti rozlišujeme dva hlavní typy agrolesnických systémů, kterými jsou 1. pěstování dřevin v půdním bloku v kultuře pole (liniové řady) a za 2. pěstování na pastvině v libovolném uspořádání.

  1. Stromy je možné sázet na okrajích polí i uvnitř těchto polí nebo jako porosty ohraničující jednotlivé půdní bloky. Jde v zásadě o biokoridory, které snižují rizika vodní i větrné eroze, ale také – a to je důležité – optimalizují teplotu a vlhkost na příslušných pozemcích. Koruny stromů totiž snižují odpařování vody a teplota vzduchu v blízkosti stromů je tak zhruba o pět stupňů Celsia nižší. Taktéž kořeny stromů napomáhají k lepšímu vsakování vody do půdy.

 

  1. V tomto případě jde o systémy, v nichž se v sadech (obvykle ovocných), chovají větší hospodářská zvířata, jako jsou všechny druhy přežvýkavců nebo jelenovití. Stromy na příslušných pozemcích zajišťují vláhu, a stín, který poskytují, je zase opatřením na podporu životních podmínek jak hospodářských, tak i těch divokých zvířat (tzv. dochází v přírodě k “animal welfare”). Přítomnost dřevin pak logicky znamená větší biodiverzitu, například více hmyzu a ptáků, a jde tak o systém zařaditelný – opět přirozeným způsobem – do integrované ochrany. Navíc je plně využitelný i v režimu ekologického zemědělství.

Jako jedna z dalších možností reakce na rostoucí spotřebitelskou poptávku po produkci vajec, která nepocházejí z klecových chovů, je využití agrolesnických systémů prostřednictvím kombinace produkce například rychle-rostoucích dřevin s chovem drůbeže. Právě tak lze rozumět ne zcela přesnému sloganu „vejce z lesa“ (v anglickém překladu woodland eggs), i když v praxi nemusí jít vždy jen o drůbež. V zahraničí se takto volně chovají například i prasata. 

 

 

Podstatné přitom je, že stromy na zemědělské půdě omezují rizika extrémních výkyvů počasí a mají tedy příznivý vliv na výnosy. Kromě toho lze ale také využít produkci ze stromů jako další formu zemědělského podnikání, ať už je to ovoce z ovocných stromů pro tržní prodej, nebo dřevo z ostatních stromů pro dřevozpracující průmysl. Vše dohromady lze navíc zahrnout do pojmu „diverzifikace zemědělských činností“, což je možná cesta pro minimalizaci cenových i klimatických rizik v zemědělském podnikání.

 

Co na to stát?

Nyní je potřeba, aby stát šel těmto „staronovým“ způsobům zemědělství naproti.

Skutečnost, že ČR neimplementovala opatření na zavádění agrolesnických systémů na zemědělské půdě, je tak jedním z důkazů absence skutečně dlouhodobé strategie v podání stávajícího vedení ministerstva zemědělství. Nakládání s krajinou – její ekonomické využívání a ochrana jejích přírodních složek – musí probíhat na principu trvale udržitelného hospodaření. Porušení této zásady vede k porušení rovnováhy mezi přírodní, uživatelskou (ekonomickou) a kulturní (sociální) dimenzí krajiny, následně ke zhoršení jejího stavu a v konečném důsledku i k její degradaci. „Nyní je tak potřeba, aby stát šel těmto „staronovým“ způsobům zemědělství naproti,“ vyjadřuje se k agrolesnictví náš člen krajské Komise životního prostředí Lukáš Kala.

Jako koalice Zelených a Pirátů jsme si dali za programový cíl propagaci a podporu agrolesnictví, které by mohlo účinně v boji proti suchu a erozi pomoct. S krajinným ekologem Vilémem Jurkem jezdíme po kraji a už jsme udělali asi desítku seminářů pro zemědělce a místní samosprávy na toto téma a budeme v naší iniciativě pokračovat i nadále,” uzavírá Lukáš Kala.

 

Zdroje

0