Jiří Hlavenka: Zavládne v jihomoravské záchrance konečně klid?

Informace o napjaté, nervózní atmosféře v jihomoravské záchranné službě plní více než rok stránky lokálního tisku. Vzhledem k tomu, že jsem byl členem týmu, který za Jihomoravský kraj intenzívně pracoval na zlepšení situace, mohu podat z první ruky zprávu – první, ale doufám, že i závěrečnou.

Situace v jihomoravské záchrance se vyhrotila za vlády předchozího hejtmana Haška. Zdravotnické odbory v této poměrně velké organizaci (bezmála 800 zaměstnanců, nejčastějšími profesemi jsou řidiči sanitek, paramedici a pak lékaři) upozorňovaly na – dle jejich názoru – chyby vedení záchranky a vzhledem k tomu, že s nimi nebylo téměř jednáno, vyhlásili stávkovou pohotovost. V personálně vyhroceném stavu mezi ředitelem záchranky a odboráři padalo i několik žalob.

Konfliktní stav v organizaci, která zachraňuje životy, je samozřejmě špatný: v záchrance dochází ke dramatům každý den a pokud je v organizaci ještě “deka” ze špatných pracovních vztahů, jistě to ublíží kvalitě práce. V prostředí, ve kterém na sebe zaměstnanci navzájem podávají žaloby, se příliš v klidu pracovat nedá.

Nové vedení kraje se rozhodlo do situace aktivně vstoupit (kraj je zřizovatelem záchranné služby). V loňském roce proběhlo několik kol “mediací”, kdy jsme se za účasti hlavních znesvářených stran snažili dobrat podstaty problému a hledat cestu k nápravě. Mediátor pak aktivně v prostředí záchranky působil, a na jeho i naše doporučení pak byla najata společnost, která prozkoumala záchranku ještě do většího detailu.

Závěry pak poněkud nepřekvapivě konstatovaly, že část viny či chyb je na obou stranách. Odborářští šéfové – reprezentující ovšem jen menší část zaměstnanců záchranky – vystupovali dosti militantně a nesmiřitelně, a jejich jediným, neustále opakovaným požadavkem bylo odvolání ředitele. To ovšem není věcný přístup: jakkoli chápeme, že osobní vztah mezi předáky odborů a ředitelem byl a zřejmě bude až nesmiřitelně nepřátelský, identifikovat a řešit se má věcný problém. Ten ale nebyl přesvědčivě zdůvodněn.

Na druhé straně – u vedení záchranky – jsme ale identifikovali hlavní potíž v personalistice. Takto velká organizace, kde je práce už z podstaty věci složená z “malých dramat”, záchran zdraví a životů občanů, neměla specializovaného personalistu, personálního ředitele či ředitelku, jen standardní “náboráře” pracovních sil. Není pak divu, že personální problémy se zde občas kupily a neřešením se stávaly, medicínsky řečeno, “chronickými”

Po několika dalších vyjednávacích kolech záležitosti kolem záchranky uzavřel – pokud budeme trochu optimisty – poslední “kulatý stůl”, konaný letos v lednu. Kraj v něm ve spolupráci s vedením záchranky oznámil, že se do organizace najme personální manažer, jehož zásadní zodpovědností budou právě mezilidské vztahy v podniku. Současně pak budou zřízena místa několika personálních koordinátorů, z nichž každý bude mít na starosti několik zdravotnických základen – koordinátoři převezmou též část organizačních úkolů v základnách, které dnes zůstávají poněkud nepatřičně na bedrech lékařů. Odboráři tento postup přijali, nicméně se rozhodli zatím neustoupit ze stávkové pohotovosti. Tu však vnímám jako formální stav (trvá již asi dva roky a v praxi se nijak neprojevuje). Celkově se však jeví, že atmosféra, která byla před naším vstupem do problematiky záchranky doslova “vražedná”, se z větší části uklidnila – došlo například k bezproblémovému uzavření nové kolektivní smlouvy, což potvrzuje, že se všichni zúčastnění jsou schopni dohodnout.

Na vzniku vypjaté situace v záchrance má dle našeho názoru nemalý podíl předchozí vedení kraje, které ji aktivně neřešilo, které vstřícně nejednalo s oběma stranami a nehledalo podstatu problému. Není to první případ, kdy jsme po “nejlepším hejtmanovi” Haškovi nalezli dlouhodobě neřešený špatný stav. Kraj je zřizovatelem a musí být aktivní, musí se o jemu podřízené organizace řádně starat a vstupovat aktivně do dění, když je potřeba.

I s uklidněním situace však v záchrance přetrvávají problematické oblasti, které však jsou dány “vyšší mocí”, situací na trhu práce. Všeobecný nedostatek pracovních sil se samozřejmě promítá i do zdravotnictví. Chybí jak lékaři, tak (a zejména) pomocný zdravotnický personál. A zatímco chybějící zaměstnanci ve výrobním podniku způsobí omezení výroby, chybějící lidé ve zdravotnictví pak hrozí omezením péče, její dostupnosti a rychlosti, což může být z podstaty věci až tragické. Situace se průběžně nelepší, spíše zhoršuje – řešit tento problém ale je skutečně mimo pravomoc kraje, resp. krajů.

Jiří Hlavenka, krajský zastupitel a předseda klubu

0