Nejsem zahrádkář, ale miluji přírodu a vandry

Nejsem zahrádkář, ale miluji přírodu a vandry

V pátek 15. července vyšel v 5+2 rozhovor Marie Prokopové s Jiřím Hlavenkou, my nyní přinášíme přepis rozhovoru pro ty z vás, kteří se k tištěné ani digitální verzi dosud nedostali.

Startuje předvolební seriál, ve kterém představujeme lídry stran jinak než jako politiky. Jiří Hlavenka po letech podnikání míří do veřejného života za Zelené a Piráty.

Na schůzku přišel lídr do krajských voleb za zelené a piráty Jiří Hlavenka v sandálech, kraťasech a košili s krátkým rukávem. Těžko by v něm někdo hledal úspěšného podnikatele, zakladatele internetového byznysu v Česku a majitele několika věhlasných firem. Přesto jde o renesančního člověka, který si udělal životní výlet do celé řady oblastí od biologie a zoologie v dětství přes jadernou energetiku na vysoké škole, vydavatelství, vzdělávání a školství, telekomunikační technologie a internetová média až k letecké turistice v dospělosti.

Zahořel pro počítače

„Ze všeho jsem si něco vzal, i když jsem nešel do úplných detailů, musel jsem mít přehled, abych mohl rozhodovat,“ říká dvaapadesátiletý rodák z Mikulova. Jadernou energetiku sice v Brně na technice vystudoval, ale dělal ji jen rok. „Už tehdy jsem zahořel pro počítače. Bylo to v době, kdy se teprve začaly objevovat, ale já už na škole vedl počítačový Atari Klub,“ líčí. V brněnských strojírnách, kam po škole nastoupil, patřil k průkopníkům počítačového navrhování a konstruování. „Když jsme to zaváděli, kresličky u prkna nás neměly rády. Říkaly: Berete nám práci. Pravdou je, že to řemeslo opravdu zmizelo,“ konstatuje. A nebyla to zdaleka jediná profese, jejíž zánik po nástupu počítačů zažil. Prakticky ze dne na den skončili i sazeči v tiskárnách. „Když jsme s kamarády založili firmu na vydávání knih, stalo se, že jsme stránky nafotili, připravili pro tisk a odnesli do tiskárny. A šéf kývl směrem k sazečkám a řekl: Použiju vaši verzi, ale je to stejně nechám vysázet, přece tu nebudou sedět jen tak,“ popisuje. To už ale bylo po roce 1990, kdy z „jádra“ plynule přesedlal na vlnu informatiky a podnikání. „Bylo mi dvacet čtyři, byl jsem svobodný a měl obrovskou touhu objevovat. Byli jsme nejlépe nastartovaná generace. Dost staří na to, abychom byli rozumní, ale zároveň mladí na to, abychom nebyli zdevastovaní režimem,“ vzpomíná.

Byli jsme nadšení amatéři

Podle něj bylo ale těžší samotné podnikání. „Nikdo nevěděl, jak na to. Všichni jsme byli nadšení amatéři. Do toho přišly krachy bank a úvěry se třeba přes noc zdražily ze 4 procent na 25 a nikdo se s námi nebavil,“ vrací se do dob začátků. Doba průkopnická měla i svoje velké výhody. „Byli jsme zapálení a nesvazovala nás pravidla a právníci, jako je to ve velkém ustáleném světě byznysu. Nápady a smlouvy se rodily třeba v hospodě. Nevěděli jsme, co se může a nesmí. Potřebovali jsme třeba atraktivní prezentaci, tak jsme dojeli za Ivou Bittovou, jestli by nám nezahrála. Neumím si představit, že by někdo na Západě šel za Rolling Stones, ať mu zahrají na večírku,“ popisuje Hlavenka.

Oblastí, do kterých se pustil, nebylo málo. „Vydávali jsme odborné knihy, založili jsme nezávislý server o vzdělávání, který byl jakýmsi protipólem toho ministerského, založili první internetový obchod, byli jsme průkopníky e-shopu s MP3. Nadšení byli hlavně Češi pracující v zahraničí, protože si stahovali české hudební novinky a byli jsme pro ně pojítkem s domovem. Vydali jsme se i na pole ekonomiky a finančního poradenství, do cestovního ruchu, do říše nejrůznějších hobby i lékařství,“ vypočítává. Před čtyřmi lety se pustil i do leteckého cestování. „Přišel nedostudovaný vysokoškolák, nesmírně inteligentní dvaadvacetiletý kluk Oliver Dlouhý, s nápadem, že různými kombinacemi letů se dá ušetřit až 80 procent z původní ceny letenky. Nápad se mi zalíbil, a tak jsem s ním do toho šel. A byla to dobrá volba,“ pochvaluje si. „Snažíme se oblast létání měnit a strašně zjednodušit.“

Ač úspěšný podnikatel, který by si mohl užívat jako rentiér, o důchodu vůbec neuvažuje. „Nikdy nebudu rentiér, pořád musím něco dělat, i když je fakt, že pracuji doma a mám víc volného času pro rodinu, dorůstajícího syna a na věci mimopracovní,“ pochvaluje si. Bydlí 20 kilometrů za Brnem, na venkově, kde si nechali zrekonstruovat dům. „S kamarády chodíme na vandry a z recese jsme založili trampskou osadu. Máme jméno a prapor a ten vždycky zapíchneme na obytný vůz. Hrajeme na kytaru a vymýšlíme, kam vyrazíme příště,“ popisuje. Miluje život na vesnici, i když nekutí ani nezahrádkaří. „Nejsem žádný Podlaha, abych něco doma vylepšoval. Po zahradě lítám s hadicí a luxuji ručně. Mám kancelář doma, a když už mě z chatu, konferencí a e-mailů bolí hlava, vyjdu si ji vyvětrat do zahrady. Dívám se do nebe a do korun stromů a poslouchám ptáky,“ říká.

Nejraději vylezu na Pálavu

I když procestoval svět, nejraději má krajinu kolem Mikulova. Rád se vyšplhá na Pálavu a kouká do kraje. „Příroda je tam nejen krásná na pohled, ale zajímavá i z hlediska toho, co tam roste a žije. Jako kluk jsem se zabýval botanikou, biologií a zoologií, takže se na ni dívám i z tohoto hlediska,“ poznamenává. Další místo, na které se s oblibou vydává na „špacír“, je obora na soutoku Moravy a Dyje. „Tam jdu dvacet kilometrů zemí a jen čekám, kde na mě vyskočí mamut. Jsou tam mokřady a pralesní prvky. Někdo by řekl, že tam nic není, jen les, ale přírodovědec si tam užije. Někdo má rád beton a benzin. Já si zase myslím, že příroda by měla být zdravá. A není to důležité pro přírodu, ale pro nás lidi. Bez ní totiž nepřežijeme. Proto také kandiduji za zelené,“ dodává.

Rozhovor vyšel 15. července v týdeníku 5plus2 – zdroj: [http://www.5plus2.cz/archiv.aspx]

 
0