Audit k brněnskému letišti ukazuje na mnohá a velká pochybení Jihomoravského kraje

Audit k brněnskému letišti ukazuje na mnohá a velká pochybení Jihomoravského kraje

Zřejmě několik let utajovaný audit pronájmu brněnského letiště už nebylo možné déle schovávat; koncem června byl konečně hejtmanem Haškem zveřejněn. Přesto, že byl zadán spřátelené právní firmě, je k chování kraje velmi kritický a ukazuje na celou řadu zásadních pochybení.

Jak nedělat audit

Je vhodné upozornit na to, jakým způsobem byl audit zadán a zrealizován, protože i zde se vyskytla řada postupů, které lze zdvořile označit za nestandardní.

Smysl a účel auditu je provést důkladnou kontrolu; audit je obvykle zadáván jedním subjektem (např. vlastníkem) vůči subjektu jinému (např. managementu firmy). V tomto případě audit zadal Jihomoravský kraj “sám na sebe” – sám se nechal za vlastní (krajské) peníze zkontrolovat, zda jednal správně. Je samozřejmě dosti bizarní předpokládat, že kraj dal zadání přísně s cílem odhalit co nejvíce nepravostí, a spíše lze předpokládat, že audit byl zadán účelově (“audit pro audit, aby nějaký byl”). To potvrzují i další skutečnosti. O auditu bylo rozhodnuto v roce 2009 a veřejnosti byl předložen v roce 2016 – tedy po sedmi letech! Je obvyklé, že audity i mnohem komplikovanějších případů trvají několik měsíců, i s výběrovým řízením na realizátora by tedy měl být audit venku zhruba za půl roku. Neskutečně dlouhá doba od zadání ke zveřejnění je nejen zcela nestandardní, ale přirozeně vyvolává otazníky, zda nešlo pouze o manévr s cílem dosáhnout několikaletého zdržení.

Audit dále nebyl zadán ve výběrovém řízení, ale přímo zadán právní firmě, která má s krajem dobré vztahy a u které se dal předpokládat poněkud “přátelštější” přístup. Zadání tak zásadní činnosti bez výběrového řízení je samozřejmě též špatný krok. Je navíc potřeba dodat, že na tyto typy auditů existují specializované právní a auditorské kanceláře se světovým renomé, které mají více než dostatečné “cifršpiónské” zkušenosti a vědí, kde a po čem pátrat. Zdá se však, že “pátrat a najít” nebylo v tomto případě skutečným cílem.

Solární park nezkoumán, dodatečné dokumenty nežádány

Audit byl zaměřen jen na brněnské letiště a zcela obešel problematiku solárního parku, což je projekt, který vzbuzuje možná ještě větší otazníky než samotné letiště. Vzhledem k tomu, že i zde se zachází s veřejným majetkem a že i zde jde o velké (ročně stamiliónové) částky, je nepochopitelné, proč nebylo i toto součástí zadání auditu. Nepochopitelné, či spíše pochopitelné velmi snadno?

O krotkosti auditu dále svědčí i fakt, že auditoři vysloveně uvádějí, že “pracovali pouze s těmi dokumenty, které dostali”. Neměli tedy pověření jít do hloubky a dožadovat se další dokumentace, přístupu do účetnictví či získání konkrétních účetních údajů. Audit pak výslovně uvádí, že se nezabýval výší stanoveného nájmu s odůvodněním, že k tomu by musel být vypracován znalecký posudek. To je však jen nejapná výmluva: znalecké posudky jako součásti hloubkových auditů jsou zcela běžné a jsou v takových případech prakticky nutné. Navíc to, že se audit vůbec netýkal toho, zda je nájemné stanoveno ve správných mezích či zda nebylo příliš nízké, je jednou z klíčových otázek celé této problematiky – vždyť o co jiného jde primárně, než o posouzení, zda kraj nepronajímá takto cenný majetek příliš levně?

Výtka: smlouvy nedávají kraji silné postavení

I přes to, že audit byl zadán přátelským způsobem, vytýká Jihomoravskému kraji řadu pochybení. Audit výslovně doporučuje kraji úpravu smluv tak, aby v nich měl silnější roli, silnější právní postavení; to by ale vlastník měl mít vždycky. Je tedy vidět, že v původním znění smluv šel kraj pronajímatelům letiště – jak je známo, šlo o osoby blízké předchozímu lidoveckému hejtmanovi Juránkovi – dosti na ruku.

Kraj například nemá vůbec možnost nahlížet do hospodaření nájemce, nemá tedy možnost posuzovat, zda jsou například další podnájemní smlouvy, které letiště uzavírá s dalšími společnostmi, pro společnost výhodné. Audit výslovně uvádí, že toto ustanovení představuje pro kraj “vysoké riziko”, a je potřeba dodat, že taková ustanovení jsou v případě nájmů komerčních prostor naprosto nezvyklá – vlastník vždy musí mít kontrolu nad tím, jak jsou tyto komerční prostory dále využívány a podnajímány.

Zásadní odhalení: kraj ve skutečnosti nemá z Letiště prakticky žádné peníze

Audit upozorňuje na to, že smlouva umožňuje nájemci Letiště účtovat proti nájmu náklady na “zhodnocení”, případně další investice, a že tyto částky mohou i přesáhnout výši nájmu. Kraj tedy nemusí ze stanoveného nájemného ve skutečnosti vidět ani korunu – a přesně to se děje. Za celou dobu smlouvy tak kraj získal z letiště jen tři milióny korun, přičemž každoroční tržby společnosti jsou ve stovkách miliónů a zisk v desítkách. Od roku 2006 je prakticky nulový finanční tok pro kraj.

Samo o sobě nemusí být nic špatného na tom, že vlastník přispívá nájemci na zhodnocení jeho majetku. Případ brněnského letiště je však extrémní a ve výsledku pro kraj špatný. Za prvé je smlouva uzavřena na nesmírně dlouhou dobu (50 let); po celou tuto dobu bude ze zhodnocení majetku investicemi těžit pouze nájemce, nikoli majitel. Za druhé má vlastník jen minimální, prakticky žádnou možnost kontroly (neboť nemá přístup k hospodaření nájemce) toho, jak jsou ve skutečnosti tyto vrácené či z nájmu odpuštěné prostředky utraceny – zda jde skutečně o investice a zhodnocení majetku, či zda se pod těmito názvy skrývají například běžné provozní opravy, údržba a úpravy. Audit vysloveně uvádí, že tato protiplnění jsou ve smlouvě definována velmi vágně a umožňují nájemci hodně široký výklad.

Lze tedy konstatovat, že brněnské letiště dostal nájemce do pachtu prakticky zadarmo, a že vlastník z takto cenného majetku a cenného podniku nevidí prakticky ani korunu.

Trestné činy ze strany představitelů Jihomoravského kraje?

Se skutečně silným kalibrem přišel audit v další části: uvádí, byť opatrně, ale přesto jasnými slovy, že “nevylučuje, že nedošlo ke způsobení škody Jihomoravskému kraji a ke spáchání některého z hospodářských trestných činů”.

Jde mimo jiné o to, že když stát převáděl letiště na kraj, ve smlouvě si výslovně vymínil, že není možné, aby nájemce mohl bez souhlasu vlastníka s majetkem podnikat jinak než v souladu s podmínkami smlouvy – jinými slovy bez souhlasu kraje nesmí podnikat jinak než v poskytování služby letiště a služeb souvisejících. Kraj si však tuto podmínku “změkčil” (aniž k tomu ale měl oprávnění) a nájemce letiště může na pronajímaném majetku například stavět fotovoltaické elektrárny (na které čerpá další dotace) či logistickou zónu.

Nedovolená podpora podnikání

Audit se sice vyhnul vyhodnocení výše nájemného (škoda, mohli jsme se dočkat dalších pozoruhodných zjištění), nicméně uvádí jasně, že existuje riziko, že Evropská unie bude kraj žalovat z nedovolené podpory podnikání. Uvádí vlastně, že tato nedovolená podpora již poskytována je.

Řekněme si jasně, co nedovolená podpora podnikání znamená: jedná se o “lití veřejných peněz do soukromých kapes”, v tomto případě do kapes dobrých kamarádů.

Inflace je pro hejtmana asi neznámé slovo

Audit se zdvořile pozastavuje nad tím, že výše nájmu není “indexována”, tedy upravována o makroekonomické ukazatele, jakým je například inflace. S ohledem na to, že délka nájmu je 50 let, je nezahrnutí inflace amatérštinou, které by se soukromý vlastník nikdy nedopustil.

I přátelský audit je obžalobou Jihomoravského kraje

Po dočtení zhruba osmdesátistránkového auditu chápeme, proč měl hejtman Hašek potřebu jej řadu let před veřejností skrývat a tutlat: i tento přátelský audit je vlastně velmi silnou obžalobou jihomoravského hejtmanství. Byť právnicky velmi opatrnými slovy sděluje napřímo i mezi řádky naprosto jasně: takto by se soukromý vlastník, který logicky usiluje o to, aby z majetku vydoloval maximum, k nájemci nikdy nechoval. Jednostranně nevýhodné podmínky pro vlastníka, vzdání se práv nájemci do čehokoli mluvit, aranžmá, kdy vlastník z nájmu neuvidí ani korunu, umožnění dalšího podnikání nájemci bez jakýchkoli výhod pro vlastníka, nedovolená podpora podnikání a dokonce rizika ze spáchání trestního činu, tomu se říká “přenechat všechny trumfy”, a navíc dobrovolně.

Dobře chápeme, že provozování letiště má i svá podnikatelská rizika a že před patnácti lety se jeho situace nejevila moc růžově. V té době bylo zcela na místě dát nájemci příznivé podmínky, neboť brněnské letiště docela živořilo a nebylo jasné, zda má šanci se ekonomicky udržet. Jenomže díky prudce rostoucí ekonomice, růstu ekonomické síly kraje a zejména Brna díky velkému množství nadnárodních technologických firem prudce vzrostl zájem o využívání letiště – počet letů se za deset let zvedl o sto procent a počet odbavených cestujících o padesát. Nájemce letiště tak velmi slušně profituje, jenomže Jihomoravský kraj se na to jen kouká a z této slepice, která začíná snášet zlatá vejce, nemá vůbec nic – neusiloval o úpravu smlouvy, nevložil do ní práva na “win-win”, tedy “pokud se letišti bude dobře dařit, chceme z toho jako vlastník též něco mít”. A protože tato situaci je nepochybně krajskému hejtmanství už řadu let dobře známá, lze na několikaleté zatajování auditu (často pod až dětsky naivními záminkami, že audit je “duševním vlastnictvím” právní kanceláře a podobně) hodnotit jen jako úsilí o to, aby se občané o této situace dozvěděli co nejpozději.

Uzavíráme tedy, že případ brněnského letiště je dalším z mnoha případů nekompetentnosti práce krajského hejtmanství a jmenovitě hejtmanů Juránka a Haška. Zda jde ovšem pouze o nekompetentnost nebo o něco jiného a horšího, ponecháváme již na vaší úvaze. A pak si přečtěte, jak chceme kraj vést my.

Jiří Hlavenka, lídr kandidátky Zelení a Piráti

2